Bude líp? Může být!

Žijeme teď historii. Za pochodu se učíme, bojujeme, oponujeme, žertujeme. Takoví už jsme. Dochází nám, co vše jsme schopni postrádat, a bez čeho žít nechceme. A až se s tím vypořádáme a situace se uklidní, budeme se ptát.

Á propos, kde jsou teď ti, co nám v posledních letech  nejvíc mluvili do toho, jak máme žít, koho máme poslouchat a co máme dělat? Kde je nyní Evropská unie? Kam se schovaly všechny ty neziskovky, co rády zachraňovaly celý svět? S námi nejsou, když na to poprvé přišlo...

Faktem je, že víru v to, že to všichni společně dokážeme zvládnout, už nevyvolá nějaká evropská instituce, o níž jsme se bůhvíproč léta mysleli, že ví lépe než my sami, co tu potřebujeme, ale každý jednotlivý z nás, kdo poskytne svůj čas, znalosti, schopnosti, odpovědnost a mnohdy své zdraví. Je to příležitost zbavit se všeho zbytečného a nepotřebného, je to možnost zamyslet se nad tím, co je opravdu podstatné, a co nikoli. A to na všech úrovních. Tato situace nám předvedla, že spolehnout se můžeme především sami na sebe. Cesta dál tedy vede přes větší nezávislost a soběstačnost, přes silné Česko, a nikoli opačně.

Nyní můžeme dělat vše pro to, aby nebylo pozdě, můžeme se soustředit na své rodiny, domovy, dovolit si mít jednou na něco čas. Dříve nebo později se ovšem probudíme do světa, který nebude vyžadovat obranu, ale akci. A bude třeba sesumírovat situaci. Doufejme, že soukromé firmy a živnostníci už nebudou v očích politiků a lidu vnímáni jako ošklivá skvrna na tváři české ekonomiky. Měli bychom naše firmy a podnikatele podporovat minimálně tím, že jim nebudeme házet klacky pod nohy, zatěžovat je zničující byrokracií a nadměrným zdaněním, jsou to nakonec soukromé společnosti, kdo v tomto čase podržel české zdravotnictví, ať již tím, že samy vyvinuly efektivnější způsob testování nebo darovaly zdravotnický materiál. Jsme teprve na začátku a já se vsadím, že v nejbližších dnech a týdnech bude pozitivních případů a hrdinů přibývat. Ukazuje se, že hospodářská soběstačnost je naprosto klíčová pro to, abychom uměli čelit lépe jakékoli krizi.

Měli bychom začít urgentně pracovat na tom, abychom si i nadále dokázali poradit v těžkých situacích sami, jedině tak budeme moci poskytnout pomoc i ostatním. Neměli bychom policisty a zdravotníky zatěžovat množstvím neúměrné administrativy a nesmyslných požadavků na přebytečné vzdělávání. Ještě donedávna sestry nepotřebovaly mít vysokou školu na to, aby se o své pacienty dokázaly kompetentně postarat, nezapomínejme na to. 

Měli bychom si zachovat naše tradiční hodnoty. Když jde do tuhého, nakonec je to rodina, na které záleží. A v neposlední řadě je třeba oddělit zrno od plev. Vše negativní, co může přinést tato doba, můžeme transformovat do pozitivního budoucího trendu. Je to doba příležitosti při všem špatném, co se nyní může kolem dít. Brzy bychom mohli mít konečně dost odvahy a sil začít reformovat to, do čeho se vládám dříve moc nechtělo.

Doba nepatří jen mladým, jak se mohlo zdát. Bojujeme nyní především za ty, kteří nám umožnili žít ve světě, kde byl prostor experimentovat. Mohli jsme si vyzkoušet prosazovat zájmy menšiny na úkor většiny, omezovat svobodu slova a vyhlašovat stavy klimatické nouze v městských částech Prahy. Stírat hranice a ohrožovat tradiční hodnoty. Naučili jsme se spoustu nových slov a objevili mnoho různých pohlaví. Za to vše, s čím jsme si mohli dovolit v posledních letech otřást, dlužíme našim předkům trochu toho bezpečí.